Závist je spojená s okem, s panenkou v oku. Ta vysílá do těla signály, které potom vytváří závist. Pohled překroutí danou situaci a do mozku je vyslaný signál – jak si to mohli dovolit, kde na to berou atd.
Kromě úplňku je možno závidět po celý měsíc. Při úplňku nezačíná závist, to už je dokončení a vyhodnocení situace. Závist nejvíc začíná při couvajícím měsíci – couvá, něco nám bere a nám se to nelíbí. Proto jakákoliv situace, že někdo má něco víc spouští stav závisti. Během novu je možno situaci propustit. Zjišťuje se, že je nám to jedno nebo se to vysvětlí, rozuzlí. Sluníčko pomáhá osvětlit tuto situaci. A my, když chceme, můžeme to propustit, zbavit se toho. Pokud se tak nestane při dorůstajícím měsíci se situace začíná zvětšovat, jak dorůstá měsíc, dorůstá i závist v nás a tvoří v nás pomstu nebo se tím začneme sžírat a je na světě blok, který v nás zůstává.
Ženy když závidí tak většinou pláčou jak je svět nespravedlivý, nadávají a svazují se. Stahují se dovnitř. Energii dávají dovnitř těla, uzavírají to v sobě. Proto se stává, že mají více problémů s orgány, které se stahují. Nasávají to jako houba do sebe. Stahují to do sebe a nepouští ven. Neuvolňují to ven z těla, většinou to v nich zůstává. Napadá to orgány přijímající.
Zato muži závist berou jako bojovnou energii. Mají nachystané dělové koule, šípy a vysílají to ven. Střílí kolem sebe a snaží se toho dotyčného trumfnout, že na to taky má, že to taky dokáže. A dělá spoušť kolem sebe. U nich to napadá orgány dávající.
Pokud má žena reakci muže je to z toho důvodu, že má v sobě potlačenou ženu a chová se víc jako muž. U muže to platí opačně.
V obou případech je to energie nebezpečná a škodlivá. Navíc je úplně zbytečná. Každý má na tomto světě svůj úkol – proč je tady, co má vykonat, co poznat. Měli bychom se doplňovat ne spolu soutěžit. Odvádí nás to z naší cesty a způsobuje trápení. To co má soused, kamarád nemusíme mít my. Není to pro nás vhodné – pokud se nám podaří dosáhnout toho co má druhý tak, zjistíme, že si to vůbec neužíváme jako on, že nám to spíše překáží, že nás to stálo mnoho sil a zdraví.
Nechejme každému co je jeho, každý má svou cestu. Vydejte se po své cestě a zažívejte svoje štěstí, které tam máte přichystané. Vaše cesta Vás bude víc bavit a naplňovat a Vaše přítomnost obohatí lidi kolem Vás. Každý má svůj poklad v sobě, který tu má předat.