Slzy, pláč, bolest a nepochopení je častou příčinou ukrytí lásky v sobě, Oči vstřebávají do sebe situace, které souvisí s láskou. Vidí, že někomu je lásky projeveno víc než druhému. A pokud je to časté začneme si myslet, že nejsme dobří. A tak tu lásku schováváme, protože o ní okolí nestojí a čekáme, že nám dá tu svoji, když ji projevují druhým. Anebo začneme dávat víc lásky ze sebe, zahltíme tím své okolí, aby si nás všimlo. A tak dáváme a dáváme a okolí nic. Když vyzařujeme nelásku k sobě, okolí to cítí a projevuje nám to samé. My to ale nevidíme, nejsme si toho vědomi. Těžko se poznává, že jsme lásku ztratili a že si ji máme dát sami. A když už to víme, jak ji vlastně dostat zpět?
Najít v sobě sám sebe je velice krásné. To co člověk ukryl teď vidí jako velký poklad, jako osvěžení. Je to dar, který neměl být ukrytý. Doplníme se do celistvosti utvoříme si svou vnitřní krásu, kterou můžeme vyzařovat do okolí a konečně začneme žít a milovat se.