Strach je naše obrana a blokace před neznámým. Je to emoce, při které jsou zesílené vjemy sluchu a zraku. Máme pocit, že nás ten strach „sežere“, že z nás nic nezbude. Představa, že už nejsme, nic není, vše je to pryč, svět se pro nás hroutí a my nevidíme nic než strach. Vše přestává existovat. Rozum nic nového nenabízí, jen to co bylo a co už není. Je to zvláštní stav v člověku, kdy vše normální je zablokované. Nedá se normálně myslet, nedá se uklidnit. Dokud neřekneme dost a strach nepřijmeme.
Dokud ho odmítáme, i když víme, že v nás je a stále s ním bojujeme v domnění, že vyhrajeme, že najdeme rozumné řešení jak z této situace ven, do té doby jsme zablokovaní. Strach nám nedovolí jít dál. Protože jsme ho do svého života pustili, otevřeli mu dveře, tak teď ho musíme přijmout. Nedají se dveře zabouchnout a říct není tu. On stále bude stát za dveřmi a když budeme chtít odejít vždy na něj narazíme. Pokud ho přijmeme v sobě, že je to normální reakce na něco nového jiného, tak nás nebude blokovat. On ví, že s ním počítáme a my víme, že on ukazuje jen přechod do něčeho jiného a lepšího. V té chvíli to samozřejmě nevidíme, ale s odstupem času to zjistíme.
Život nás posouvá dopředu, vyvíjíme se a nám neznámé situace nás staví do nových rolí a nových zkoušek pro nás neznámých. Nedá se žít bez strachu. Je to náš pohon v určitých situacích. Strach přichází v době, kdy je potřeba udělat změnu. Se strachem nám nikdo nepomůže, musíme si ho vyřešit sami.
Někdy stačí jen poznání, proč ho máme, kde vznikl a proč tady je. Co nás to má naučit. Strach je negativní emoce a drží nás v nižších vibracích. Nenechávejme se stahovat dolů, když máme nakročeno vzhůru. Strach patří mezi temnou stránku naší duše, není potřeba ho potlačovat.
Když ho přijmeme, že tady je a bude a že není zlý, je naším pomocníkem, vše budeme zvládat. Problémem dnešní doby je to, že jsme od malička zastrašováni vším možným od odnese tě čert až po život ti ukáže. Zbytečně v sobě a v druhých vytváříme bloky, zárodky pozdějších nemocí.
Strach je náš pomocník, je to naše výzva posouvat se dál. Abychom měli strachu co nejméně je potřeba se mít rád, věřit si a znát se. Znát své dobré i špatné stránky. A pokud se vyskytne situace, že pocítíme strach, tak si jen uvědomíme, kdo jsme a že to vlastně zvládneme. Naučíme se strach přijímat a už ho nenecháme stát za dveřmi, ale klidně ho pozveme dál.