Sebedůvěra je víra v krásu uvnitř sebe. Uvnitř sebe máme krásnou krajinu, kterou jsme sem přišli prezentovat. Ukazovat to krásné uvnitř sebe. Ukázat co máme, co umíme, co můžeme nabídnout.
Sebeláska je podpora sebedůvěry. Milujeme tu krásu uvnitř sebe. Věříme v ni, že je jedinečná, je to to nejcennější co sem přinášíme, co ukazujeme sami ze sebe. Nikdo jiný nemá stejnou krajinu.
Sebedůvěra a sebeláska je pocit. Pocit uvnitř nás, který nám ulehčuje život. Snadněji překonáváme překážky, protože si věříme, známe se, nemáme strach. Tím, že si věříme, naši zahradu zaléváme, vyživujeme a ona rozkvétá. A my potom spolu s ní rozkvétáme. V opačném případě naše zahrada uvadá, my jsme smutní a bez života jako ta zahrada.
Pokud se tak stane, nezbývá nám než se vrátit sami k sobě a obnovit naši uvadající zahradu. Sedněme si v klidu a tichu se zaposlouchejme do sebe. Náš vnitřní hlas nás povede. Tím, jak se rozptylujeme a pořád něco děláme, jen utíkáme sami před sebou. Sednout si pod strom a zaposlouchat se do přírody, nás uklidní, naladí a my můžeme začít pracovat sami se sebou. Vše najdeme v přírodě.
Sebelásku nemůžeme zaměňovat se sobectvím. Sobectví vyžaduje něco od druhých. Sebeláska – miluješ sám sebe bez ohledu, jestli tě miluje někdo další. Ty sám sobě dáváš lásku, nepožaduješ ji od druhých.
Pečujme s láskou o sebe o svou vnitřní krajinu. Ukazujme tu krásu uvnitř sebe a doplňujme společnost o naše krásné výtvory. Tím potěšíme druhé lidi a můžeme spolu žit v harmonii a lásce.
